Home   Tvorba   Životopis   Nástroj   Duo Zelenka   Fotogalerie   Kontakty

Klasická kytara

Klasická kytara (také španělská kytara nebo jen španělka) je drnkací strunný nástroj. Kromě klasické hudby se používá i ve folku.

Existuje od 17. století, započteme-li jejího předchůdce - barokní kytaru. Vyvinula se především ze 3 nástrojů: z loutny, vihuely a z renesanční 5-strunné kytary.

Ladění je běžně E-A-D-G-H-e, nástroj ale zní o oktávu níž než se píše.

Kytara se dnes vyrábí strojově, ale také ručně. Například ve Španělsku existují rody, v nichž se různá tajemství řemeslné výroby předávají po generace (např. rodina Toress). Řada dnes známých strojových výrobních technologií pochází právě (obrazně řečeno) z domácí kuchyně nástrojařského řemesla. Výrobci kytar mají hodně společného s ostatními nástrojaři, jako jsou houslaři a další. I oni sbírají ta nejkvalitnější a nejvzácnější dřeva na výrobu svých mistrovských děl.

Historie

Vývoj všech strunných nástrojů byl velmi složitý. Jednotlivé vznikající nástroje se navzájem ovlivňovaly a postupně se vyvíjelo velké množství nástrojových odrůd a variant. Je historicky dokázáno, že drnkací nástroje jsou staršího původu než nástroje smyčcové a byly také častěji používány. V průběhu vývoje docházelo často k přeměnám drnkacích nástrojů na smyčcové (a naopak). Nástroje procházely různými konstrukčními změnami – měnily se tvary korpusů, počty strun a jejich ladění, atd. Pro zesílení zvuku nástrojů se jako nejvhodnější začala uplatňovat tenkostěnná dřevěná rezonanční skříň (korpus). Postupně vzniká na některých strunných nástrojích krk, dochází k upevňování strun ve struníkovém zařízení (vznik kobylky) a k ladění v ladícím zařízení (hlavice s kolíčky). U nástrojů kytarového typu se postupně vyvinul korpus do tvaru široké arabské osmičky. Dvě ploché desky (přední a zadní) korpusu byly spojeny bočními deskami (luby). Krk i korpus byly asi stejně dlouhé a hlavice se mírně zalamovala nazad. Název kytary pochází z arabského kitára a řeckého kithara.

Koncem 18. století se kytara ve svém vývoji ustálila přibližně do svojí dnešní podoby. Korpus získal kruhový rezonanční otvor a na krku byl hmatník s pražci. Kytara už měla dnešní ladění a počet strun (šest). Později se potom pro ladění začalo používat šroubového mechanismu. Začátkem 19. století zájem o kytaru velmi vzrostl a kytara se stala oblíbeným domácím nástrojem – používala se jako doprovodný nástroj ke zpěvu, uplatňovala se v komorní hře i sólově. Ve druhé polovině 19. století byla kytara částečně nahrazena klavírem, ale od 20. století začíná nový vzestup zájmu o kytaru, který trvá dodnes.                                                                                                                          zdroj wikipedie


www.kohno-guitar.org
   design © Irvine